O mně
Ráda Tě tu vidím.
Ahoj, já jsem Petra.
Povím ti svůj příběh, protože až mě trochu poznáš, uvidíš, jestli si spolu budeme rozumět. Jak to poznáš? Podle pocitu. Podle těla.
Můj život byl jako horská dráha. Plný zkušeností, cest, chutí, neustálého učení a poznávání. Dnes jsem vděčná za to, kam mě dovedl. K mému poslání.
Jednou mi někdo dokonce řekl, že jsem strážkyní přírodních zákonů. Tou, kdo udržuje rovnováhu.
Nádech. Výdech. Rovnováha.
Pustit, co už ti nepatří.
Představ si návrat z cesty. Vypereš oblečení, oprášíš boty a vyvětráš kufr. Totéž potřebuje i tvoje tělo a mysl. Péči, vzduch a prostor se znovu se nadechnout. Pravidelně.
Dnešní svět a jeho nároky jsou často pořádná jízda. Bez přestávky něco řešíš. Něco doháníš. Něco musíš. A ani nevíš, kdy jsi naposledy jen byl/a. Aby ses tím vším nemusel/a jen prokousávat, potřebuješ se vracet zpátky k sobě. A tím tě můžu jemně provést.
KAPITOLA 1
Jak to celé začalo
Mým největším učitelem byl můj dědeček. “Tahle země je ztracená. Ať tě ani nenapadne tady zůstat!” vtloukal mi do hlavy. Jeho slova mám nejspíš zakódovaná ve své DNA. A zároveň se ozývá vyčítavý hlásek: “A co babička? Máma? Staraly se o tebe s takovou láskou…”
A má pravdu, moje dětství bylo krásné, bezpečné. Cítila jsem, že jsem opečovávaná a ten pocit ve mě zůstává dodnes. A právě schopnost pečovat je mou nedílnou součástí.
Narodila jsem se v bývalém Československu, v době vrcholícího komunismu. Svoboda? Pche. Tehdy důvod k úšklebku. Ve dvanácti letech jsem zvonila svazkem klíčů pod Václavem a jeho koněm. To byl pro mě silný moment.
KAPITOLA 2
Kde se to začalo lámat
Střih. Je mi devatenáct, sedím ve žlutém taxíku a poprvé vidím světla New Yorku. Zatajil se mi dech. Poprvé jsem si ho opravdu uvědomila.
A také jsem byla poprvé úplně sama. Měla jsem jen telefonní kartu nabitou na třicet dolarů a au-pair život, který byl méně třpytivý, než jsem čekala. To hození do ledové vody mě naučilo samostatnosti a houževnatosti.
Během následujících let jsem prošla nejrůznějšími rolemi. Od asistentky po realitní makléřku. Studovala jsem. Tolik energie, tah na branku. Ale zároveň mi v hlavě stále hlodala otázka: Kdo vlastně jsem?
KAPITOLA 3
Tahle část je důležitá
Dětské sny. Vzpomeneš si na svůj? Já chtěla pomáhat dětem. Úplně jsem se viděla. Celá v bílém, skoro jako anděl si kráčím chodbou nemocnice a rozdávám úsměvy, které tlumí bolest a léčí.
Naštěstí mě z mého snění vytrhla máma: “Dokážeš se ale taky dívat na dětské utrpení?” Nedokážu. A tak jsem raději vystudovala předškolní pedagogiku. A nakonec se ten kruh stejně uzavřel. Dnes pomáhám lidem - malým i velkým. Po svém. Podle vlastních pravidel, ne podle systémů, se kterými nesouzním.
KAPITOLA 4
Když se ozval dech
Někdy potřebujeme někoho, kdo nás jemně, ale důrazně probudí. “Neumíte dýchat, Petro,“ sdělila mi suše akupunkturistka, zatímco mi zapichovala jehličky do bolavých zad po porodu. Cože? Žiju. Tak přece dýchám. Nebo… existuje snad lepší způsob? Tady se zaselo první semínko: Jak sakra vlastně dech funguje?
KAPITOLA 5
První breathwork
Když se ohlédnu zpět, všechno dává smysl. To, co bylo dřív neviditelné, je najednou jasné. Fascinující. Proč je mou součástí příroda. Její živly. Protože jsem milovala táboráky na zahradě u dědy. Zvířata všeho druhu. Neustálý návrat ke kořenům.
A nakonec jsem našla domov ve Švýcarsku. U jezera. Moje první zkušenost s breathworkem? Trochu zvláštní chlápek. Vysoký, hubený, holohlavý, zato ale dlouhý vous, zvláštní energie. Řekl mi, ať si lehnu. A dýchám. V místnosti bylo úplné ticho. On jen seděl vedle mě. Bylo to hodně zvláštní. Trochu nudné. Přiznávám, že jsem chtěla, aby to skončilo. A přesto… něco mi to muselo dát. Něco dobrého. Protože jsem se k němu vracela. Dva roky.
KAPITOLA 6
Kde se to ve mě zlomilo
Střih. Ležím na zemi a brečím. Už prostě dál nemůžu. Moje manželství mě ničilo. Spíš než partnerka jsem byla výkonná asistentka. A přesně tak se mnou bylo zacházeno. Až už nebylo kam ustupovat. Přesto necítím pachuť ani zášť. Jen klid.
Dokonce i trochu vděk. Ten vztah mi pomohl uzavřít a uzdravit věci, o kterých ten druhý neměl ani potuchy. Hledala jsem své místo. Ženské kruhy, šamanské přístupy, kineziologie. Breathwork. A tehdy jsem to ještě neviděla, ale dech mě celou dobu provázel. Jako sotva viditelná zlatá nit. Dech ke mně nepřišel jako kariérní volba. Přišel jako záchranné lano.
KAPITOLA 7
Kdy jsem pochopila, že dech je cesta
Covid. Období, které zasáhlo každého z nás. Já si přála jediné - odjet do Guatemaly. Obrátila jsem se proto na jednu ženu z Anglie, která takové cesty organizovala. Jenže ta díky opatřením zůstala uvíznutá na Bali, kde vedla online lekce breathworku. A já šla do toho. A pak znovu a znovu.
Zlom přišel při breathworku v mém drahém Curychu. Silná, až… orgasmická zkušenost. A najodnou bylo jasno. Za dva týdny jsem začala studovat Conscious Connected Breath u Alchemy of Breath. 400 hodin výcviku zakončených závěrečnou zkouškou v Toskánsku. Hluboká práce. Hluboká zkušenost.
Moje filosofie dechu
Dnes pracuji s dechem a dělám to, co mi dává smysl. V Curychu a nově i v Praze.
Při práci s dechem vytvářím bezpečný prostor, kde se nemusí nic dokazovat ani zvládat „správně“. Každý člověk má své tempo a právě tam má smysl začít.
Dech se přirozeně propojuje s tělem. Někdy i s emocemi, které jsme dlouho drželi pod kontrolou. Ne proto, aby nás zahltily, ale aby se mohly postupně uvolnit.
Dech není něco, co se musíš naučit „správně“. Je to něco, k čemu se můžeš vrátit.
Dech pro mě není o útěku z reality. Je o návratu domů. A někdy stačí jen jedno. Znovu se nadechnout. Možná právě tady, se mnou.
Možná tě zajímá, jak to celé probíhá.
Reference
Zůstaňme v kontaktu
Ráda vás doprovodím na vaší cestě k vnitřnímu klidu a vědomému dechu.
Láká vás individuální dechové sezení, společné sdílení v kruhu nebo byste se raději potkali v bezpečném online prostoru? Budu vděčná za vaši zprávu, probereme společně vaše potřeby v klidu a zcela bez tlaku.
Můžeme se domluvit na osobním setkání v Praze či v Curychu, nebo se propojit virtuálně, ať už se právě nacházíte kdekoliv.